Ahoj, jmenuji se Danielle a je mi 15 let. Možná si říkáte, jasně, další hloupá puberťačka s všedníma problémama jako jsou kluci, kluci a zase kluci. No, je to váš názor a ten vám rozhodně neberu, ale možná jej změníte. Už trochu vím, jak chutná život ve všech svých podobách. Nemám rodiče, táta umřel, když mi bylo 7 a proto jsem se stala plně závislá na mámě, která mě však také opustila, je to ještě čerstvé, umřela před rokem. Od té doby se všechno změnilo, kašlu na život, učení, o klucích ani nemluvě, je mi všechno fuk. Bydlím u starší sestry, je jí 22 a právě chodí s velkým bříškem, je těhotná a ani neví s kým, protože byla znásilněna skoro před půl rokem v parku nějakým parchantem, který ji přepadnul, když šla pozdě večer z práce domů. Samozřejmě neví, kdo to byl. Ano, nemáme to v životě zrovna lehké, zůstaly jsme samy dvě a žijeme si skromným životem, možná až ubohým. Ale jak říká Amy, má sestra, dokud máme na jídlo a něco na sebe a hlavně dokud máme jedna druhou, nemáme si na co stěžovat. Je mi ji ale moc líto, nemá to se mnou zrovna lehké, někdy se divím, že mě nedala za ten poslední rok do děcáku. Ale ona ví moc dobře, proč to dělám, proč se pořád utápím v nějakých malérech a mám pořád oplétačky s policií za různé vandalství a nekalosti na ulicích. Chápe mě. A za to jsem ji moc vděčná.
,,Dany! Máš tu večeři!" ozval se hlas mé sestry z kuchyn
.
Zvedla jsem se z postele a pomalu se nesla až tam. Pohled mi padl na talíř s právě zhotoveným jídlem. Bramborová kaše s lunchmeatem. Moje oblíbené. Má sestra je výborná kuchařka a i z toho mála co si můžeme dovolit umí připravit skvělé jídlo.
,,Díky." hlesla jsem a sedla si ke stolu.
Posadila se naproti mě, pohladila si bříško a koutkem oka hodila na kuchyňskou linku.
,,Přišel ti dopis." oznámila mi.
Nabrala jsem vidličkou trochu bramborové kaše a podívala se na ní.
,,A?" pozvedla jsem obočí.
Chvíli mě sledovala než odpověděla. V jejím pohledu se tyčilo něco jako zloba, výčitky, ale taky lítost a pochopení.
,,Další rozbité okno? Kolik toho ještě hodláš natropit? Teď to budu muset zplatit za tebe." povzdechla si.
,,Byla to nehoda." pokrčila jsem rameny a nakrájela lunchmeat na malé kousky.
,,Danielle, nemůžeme si dovolit neustále něco zplácet. Minulý týden to bylo auto, předminulý zase vchodové dveře. To už si nemůžeš dát pokoj?" zašvitořila.
,,Amy, za to auto nemůžu! Stará Cooperová je totální kráva, začala hysterčit jenom proto, že jsem do ni vrazila a pak po mě začala mlátit nákupní taškou, tak jsem začala utíkat a prostě jsem to auto chtěla přeskočit a trochu jsem ho promáčkla, nic víc." bránila jsem se.
Amy jen vydechla.
,,Já už na tebe nestačím, Dany." zavrtěla hlavou.
,,Ne, Amy, já už se budu chovat slušně, slibuju, jen to se mnou vydrž..." zažadonila jsem.
Rychle jsem do sebe naházela večeři a hnala s do koupelny. Postavila jsem se před zrcadlo a zvláštním pohledem se na sebe podívala. Hnědé dlouhé vlasy splývající po pás jsem trochu upravila hřebenem a hnědé oči opláchla studenou vodou. Poté jsem na sebe v pokoji navlékla bilé tílko, modré džíny, na nohy nasadila své oblíbené rozšlápnuté conversky a vyběhla ven. Podívala jsem se na hodinky, bylo 8 hodin večer. Hned jsem se vydala za sídliště ke kolejím, bylo to mé oblíbené místo. Možná proto, že jako malá jsem s rodiči hodně jezdila vlakem a pohled na koleje ve mě probouzí vzpomínky. Slunce pomalu zapadalo za obzor a já procházela loukou, dokud jsem nedošla až na místo. Posadila jsem se na kamennou zídku do tureckého sedu a pozorovala oblohu. Sedávala jsem tam skoro každý večer, byl tu klid, občas projel nějaký ten vlak a hlavně mě tu nikdo neotravoval.
,,Dany!" ozvalo se z dálky. Nejspíš jsem to zakřikla.
Ohlédla jsem se za sebe a spatřila partu mých kamarádů, podle Amy jsou to všechno zkažení puberťáci, kteří mě kazí a navádí ke špatnostem, ano to oni jsou, jsou pro každou špatnost, ať je sebehorší a já v tom většinou jedu s nima.
,,Zlato moje!" zazubila se Ashley, moje nejlepší kamarádka, blondýna se zelenýma očima a doběhla až ke mě, aby mě objala, sotva jsem seskočila ze zídky.
,,Čau, Dany." prohodil Thomas, 19 letý týpek s černou nagelovanou kšticí a pusou stále obsazenou cigárem.
Jen jsem kývla hlavou. Postupně jsem se objala ještě asi se 7 lidmi a pak se podívala na Ashley.
,,Co tu děláte?" protáhla jsem.
,,No jdeme za tebou." oznámil mi kluk s dlouhýma černýma vlasama s flaškou v ruce. ,,Chceš?"
,,Dík Spikeu." ušklíbla jsem se, popadla láhev a pořádně si přihnula.
,,To je dobrý." uculil se na mě, když jsem mu chtěla láhev vrátit. ,,Jen si ji nech."
Pokrčila jsem rameny.
,,Tak co chcete dělat?" zeptala jsem se.
,,Uvidíme." pokrčil rameny Thomas.
Vrátili jsme se zpět do města a zahnuli do prvního baru, který jsme uviděli.
,,Všem nám tady nalej!" zahalasil Thomas.
Číšník se na něj podíval znechuceným pohledem.
,,A máš občanku, frajere?"
,,Jo, mám!" vytasil na něj občanský průkaz. ,,Tak nekecej a nalejvej!"
Číšníkovi rychle zmlklo a začal plnit sklenice alkoholem.
,,Budeš mít ty děcka na svědomí." zavrčel na Thoma.
,,Jaké děcka!?" nasupila jsem se, vstala a plivla mu do obličeje.
Číšník nahodil zhnusný pohled, podal všem sklenice a zmizel někde za barem.
,,Dala jsi mu to sežrat, kreténovi." pochválil mě Spike a plácnul si se mnou.
Obrátila jsem do sebe celou sklenici a napila se z láhve, kterou mi Spike dal u kolejí.
,,Co děláš sakra!?" ozvalo se ze zadní části.
Ohlédla jsem se přes rameno a zahlédla Spikea, který strhával značkovou mikinu z nějakého mladého kluka.
,,Dej mi tu mikinu a nekecej! A k tomu přihoď i nějaké drobné, hodně drobných!"
,,Nejseš blbej!? Vypadni ty spratku!" snažil se bránit kluk.
Okrádání se strhlo ve rvačku. Znenadání leželi oba na zemi a mlátili se bez zábran. Spike chvíli odolával, pak už však nestačil, kluk do něj solil jednu ránu za druhou.
,,Ne! Spikeu!" rozběhla jsem se k peroucímu se páru a skočila na kluka, který mlátil mého dobrého kamaráda.
Praštila jsem ho lahví se zbytkem alkoholu po hlavě, až se roztříštila na kusy a mladík padnul do mdlob.
,,Dobrý Spikeu?" podívala jsem se na něj. Zvedal se a vypadal v pořádku.
Kopnul do bezvědomého a konečně z něj strhnul mikinu.
,,Ne! Nechte ho na pokoji!" ječela nějaká holka.
,,Drž hubu!" zařvala jsem na ní a vrazila ji pěstí.
,,Dany! Danielle!" odněkud jsem zaslechla volání.
Ohlédla jsem se za sebe a uviděla Ashley, která ukazovala ven. To ne... Policie. Policejní vozy zastavily u bary a dovnitř se vřítilo několik policajtů. Najednou kdosi využil mé nepozornosti a stáhnul mě k zemi. Byl to ten kluk, okradený ležel na zemi a nejspíš se právě probral.
,,Jen si počkej na policajty!" zařval na mě.
,,Zdrháme!" rozlehl se Thomasův hlas.
,,Ale co Dany...?" zaječela zoufale Ashley.
,,Nemáme čas, zdrhejte!"
Poté se ozvalo roztříštění skla, celá banda utekla přes rozbitou výlohu, poněvadž policie zabrala celý východ. Rychle jsem se zvedla a utíkala za nimi, už jsem byla u rozbité výlohy, když...
,,Nepusťte ji, to je jedna z nich!" ozval se číšníkův hlas a následně mě jeden z policistů popadnul za předloktí.
,,Pusťte mě! Pusťte mě!" začala jsem se vzpouzet. ,,Nešahej na mě ty špíno!" kopla jsem mu do rozkroku.
,,Ty parchante!" k zemi mě složila prudká rána do temene. ,,Neutečeš..."
Zoufale jsem se snažila zůstat při vědomí, jenže jsem už neměla žádnou naději jim utéct, zůstala jsem tam sama, napospas policistům a všichni mí... přátelé utekli pryč, někteří policisté se je snažili dohonit, jenže celá skupina se rozprchla, jen já tam zůstala a upadala do bezvědomí...