Tiše jsem si povzdechla.

,,S těma lidma se už nebudeš scházet."

Podívala jsem se na ní vyjeveným pohledem.

,,Cože? Amy, jsou to mí přátelé!"

Nejspíš jsem v ní právě otevřela to místo, které se celou dobu snažilo zadržovat vztek, který právě vyplul na hladinu.

,,Přátelé? Tomu ty říkáš přátelé? Vrátil se snad někdo z těch tvých přátel, aby ti pomohli dostat se ven a utéct před policií, když tě chytili? Vrátil se někdo z nich pro tebe?" podívala se na mě očima plnýma výčitek.

Přemýšlela jsem nad jejíma slovama. Měla pravdu. Všichni utekli a nechali mě po uši v maléru. Jen snad Ashley měla snahu. Snahu? Ne, neměla snahu! Jen se o mě zmínila, ale když nikdo neměl zájem, běžela s nima. Opět jsem sklopila pohled nad tímto faktem, který mě bolestivě probodával.

,,Ani neodpovídej. To víš že ne! Šlo jim hlavně o to, aby zachránili kůži sobě! Tahájí se do problémů a pak ti z nich nikdy ani nepomůžou, kazí tě, učí tě akorát chlastat a kouřit, za chvíli by to bylo hulení a fet, neustále se kvůli nim touláš na policii a přijdou za tebou jen, když chcou udělat nějakou špatnost a těmhle lidím ty říkáš přátelé?" zaplavovala mě výčitkama.

Do očí mi vhrkly slzy.

,,Je načase sundat růžové brýle, Danielle, takhle se přátelé nechovají. Je to jen banda špinavých parchantů, kteří tě stáhli pod tvou úroveň, přímo ke dnu a kvůli kterým se ty chováš jako rozmazlený spratek! Myslíš, že by na tebe byli máma s tátou pyšní?"

Pak se zastavila, chytila se za břicho a bolestivě zavřela oči.

,,Amy! Přísahám, že se už budu chovat slušně, Amy, nerozčiluj se, prosím..." přišla jsem k ní a objala ji.

,,Ani nemáš na výběr, protože jestli uděláš ještě jednou něco takového, pošlu tě do pasťáku, před kterým jsem tě právě zachránila. Víckrát už tě krýt nebudu." vytrhla se mi a šla dál.

Zůstala jsem tam stát uprostřed chodníku, do očí se mi draly slzy a ze všeho nejvíc jsem si přála padnout na kolena a začít brečet. Všechno, co Amy říkala, byla naprostá pravda. Nikdy se ke mě nezachovali jako skuteční přátelé, jen jako banda, která chtěla, abych táhla s nima.

Nemohla jsem jen tak sedět doma. Po noci strávené na policii jsem měla zvláštní myšlenky, které jsem si potřebovala uspořádat někde jinde než doma. Hodiny hlásaly půl druhé odpoledne. Nahodila jsem na nohy conversky a raději šla ven. Opět jsem došla až ke kolejím, posadila jsem se na zídku a přemýšlela. Tolik věcí se stihlo přihodit za pár dní. Mí kamarádi, o kterých jsem si to tedy alespoň myslela, mě zradili. Jsem bez přátel. Bez rodiny. Bez veškeré radosti. Jediné, co mi zůstalo byla Amy. A té jen přidělávám starosti. Má vůbec smysl abych tu byla? Abych žila? Z mého zamyšlení mě vytrhly kroky.

,,Dany! Tak ráda tě vidím."

Ohlédla jsem se, byla to Ashley.

,,Jsi v pořádku zlato?" optala se mě a hned si sedla vedle mě.

,,Ne, to nejsem." zavrčela jsem a odvrátila od ní pohled.

,,Jsem ráda, že tě pustili z policie. Nepůjdeme něco podniknout?" nahodila lišácký úsměv.

,,Ne." hlesla jsem.

Zvláštně se na mě podívala.

,,Danielle, co je s tebou?"

,,Se mnou? Nic! Co by se mnou mělo být? Nic se mi nestalo, až na to, že parta hnusných lidí, které jsem považovala za kámoše se na mě absolutně vybodla. Jinak jsem v pohodě." probodla jsem ji vyčítavým pohledem.

Zírala na mě a nevěděla co říct.

,,Dany, chtěla jsem aby se pro tebe vrátili-"

,,Nekecej, bylo ti to jedno! Nemusela jsi je poslouchat, mohla ses pro mě vrátit sama, jenže to bys pak nezapadala do bandy, že!?" seskočila jsem ze zídky a vydala se pryč.

Ashley mě však očividně neměla v plánu nechat jen tak odejít a rozběhla se za mnou.

,,Neblázni Dany, jsme přece kámošky."

,,Kámošky? Takhle se kámošky nechovají, kdybys jí byla, nenechala bys mě jen tak plavat v průšvihu! Vypadni Ashley, nehodlám s tebou ztrácet čas!" plivla jsem ji k nohám a nerušeně pokračovala dál.

Dohnala mě, stoupla si přede mě a chytla za ramena.

,,Dany, omlouvám se, je mi to líto." zablekotala.

,,Nezajímáš mě." odsekla jsem.

,,Dany-"

,,Jdi k čertu, slyšíš!? Ty a všichni ostatní, mám vás někde!" vmetla jsem ji do obličeje, vysmekla jsem se jí a rozběhla se po kolejích pryč.

Běžela jsem asi pět minut v kuse, až jsem se naprosto vyčerpaná a udýchaná zastavila. Sklopila jsem hlavu a zrychleně oddechovala. Najednou mi bylo líp, když jsem to ze sebe konečně dostala. Byla jsem svobodnější, bezstarostnější. Nepotřebuju ji. Ani ostatní, Spikea, Thomase, Catherine, nikoho! Připadalo mi, že mi z toho všeho začíná hučet v hlavě. Zavřela jsem oči a zatla zuby. Bylo to snad ještě horší, hučení nepřestalo, ale jakoby se ještě přibližovalo a zhlašovalo. Najednou se ozvalo houkání, zvedla jsem hlavu a zůstala jako opařená, naproti mě uháněl vlak a přibližoval se čímdál víc, už byl jen pár metrů a já nebyla z to se hnout. Začala jsem ječet, z plných plic, už byl jen pět metrů, dva, zavřela jsem oči-

,,Pozor!"

Najednou do mě kdosi nebo cosi z boku narazilo a smetlo mě to z kolejí do trávy. Slyšela jsem rachotící projíždějící vlak a cítila silný průvan, jak projížděl blízko, oči jsem však držela pevně zavřené, teď už jsem rozeznala, že mě zachránila nějaká osoba, která právě ležela na mě a kryla mě před hlukem. Připadalo mi to jako celá věčnost, co vlak kolem nás projížděl, za chvíli se však hluk pomalu vzdaloval až nakonec utichnul úplně a průvan taky ustal.

,,Jsi celá?" optal se mě klučičí hlas.

Oteřvela jsem oči. Můj zachránce byl kluk, byl přímo nademnou a ustaraně si mě prohlížel. Zahleděla jsem se přímo do jeho modrých očí.

,,Jo, jsem v pohodě." nadzvedla jsem se.

,,Co se ti stalo? Stála jsi tu na kolejích, jako by ses chtěla zabít." pomohl mi vstát.

,,Já... Nevím." podívala jsem se na něj, konečně jsem si jej mohla pořádně prohlédnout.

Byl to hezký, mladý kluk, typovala jsem mu tak nanejvýš 18 let, měl husté černé vlasy a na sobě vytahané rifle a volné triko s krátkým rukávem, celkovým dojmem působil jako sympaťák.

,,Mikeu! V pohodě?"

Přibíhala k nám skupinka asi pěti lidí, dvě holky a tři kluci.

,,Jasně." opáčil, avšak ani se na ně nepodíval, pořád mě sledoval modrýma očima a já zas jeho těma svýma oříškovýma, po chvíli se na mě usmál. ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se mě.

,,Danielle. Teda, říkej mi Dany." představila jsem se.

,,Fajn, Dany, já jsem Mike, chceš-li Michael, ale byl bych radši, kdybys mi říkala Mike." ušklíbnul se. ,,Tohle je Annie," ukázal na děvče s krátkýma, špinavě blonďatýma vlasama a hnědýma očima, ,,Claire," tentokrát to byla holka s dlouhýma trochu zvlněnýma černýma vlasama a šedýma očima, ,,Steve," blonďatý se zelenošedýma očima, ,,Charlie," brunet s hnědýma očima, ,,a Nick." černovlasý s hnědýma očima.

,,Hmm... Těší mě." nervózně jsem se usmála.

,,Co se stalo? Jsi v pohodě?" optala se Claire starostlivě. ,,Už jsem se zlekla, že tě ten vlak zabije."

Při té představě mě zamrazilo.

,,Jasně, v pohodě." přitakala jsem.

,,Kolik ti je?" zeptal se mě Steve se značným zájmem.

,,15."

Steve a Nick si vyměnili zvláštní usměvavé pohledy a pokrčili rameny, nakonec kývli a zas se podívali na mě. Trochu jem nechápala a tak jsem s radši podívala zpátky na Mikea.

,,Poděkovala jsem ti už vlastně?"

,,Ne." ušklíbnul se. ,,Ale za málo." mávl skromně rukou a usmál se. ,,Jinak mě je 17, Steveovi a Bladeovi, teda Nickovi 16 a Charliemu bude zanedlouho 18."

,,Jo a vidím, že my k vám asi nepatříme, takže budeme muset samy." ušklíbla se Annie a Mike se zasmál. ,,Mě je 16 a Claire 17."

Pokývala jsem hlavou. Všichni se zdáli jako sympatičtí a milí lidé, takže jsem s nima šla přes louku k jezeru.

,,A co tys tam vlastně dělala tak sama?" zeptal se mě Mike po chvíli chůze.

Začala jsem jim tedy vyprávět, co se mi stalo, jak to bylo v tom baru a taky že jsem měla už několikrát problémy s policií jako problémové dítě, které je vhodné do pasťáku. Nelhala jsem jim, vše jsem jim vyklopila narovinu a oni mě napjatě poslouchali, Claire s Charliem nás dokonce doběhli, aby mě slyšeli.

,,Tak to bych do tebe nikdy neřekla." ozvala se Annie, jakmile jsem skončila vyprávění a všichni an mě vyjeveně zírali a souhlasně přikyvovali jejim slovům.

,,Já si myslel, že budeš nějaká slišňačka a ty jsi zatím takový dětský gangster." ušklíbnul se Steve.

,,Ale prošla sis v životě svým. Od těch tvých kamarádů to bylo pěkně hnusné." uznal Mike.

Jen jsem zamyšleně hleděla do země. Nevěděla jsem, co říct. Pomalu jsme prošli mezi stromama do hustého lesa a pokračovali dál. Procházeli jsme mezi ruznými keři a malými potůčky, až jsme vyšli z lesa na rozsáhlou plošinu, na níž se rozléhalo obrovské jezero, za nimž už nebylo nic jiného než velké louky a pole. Holky ze sebe stáhly batohy a roztáhli deky, na které si následně lehly a vytáhly časopisy. Kluci narozdíl od nich hned shodili trika a boty a i v kraťasech či třičtvrťákách naskákali do vody.

,,Jdeš taky?" optal se mě Mike.

Jen jsem zavrtěla hlavou.

,,Snad později."

Mike přikývnul, sundal si triko, zul boty a i v dlouhých džínách se rozběhl a skočil salto do vody.

,,Voda je perfektní, no tak, žáby, pojďte do vody!" rozkřikoval Nick a zatřepal hlavou, aby rozcuchal černé mokré vlasy.

,,To je dobrý, Bladý, my půjdeme za chvíli." ušklíbla se Annie.

,,Pojď sem k nám, Dany." vyzvala mě Claire a přátelsky se na mě usmála.

Annie se posunula, aby mi uvolnila místo a já si sedla vedle ní.

,,Tak vy nepůjdete, jo?"

Z vody k nám běžel Mike.

,,Ahoj Dany..." ušklíbnul se a objal mě.

,,Jsi celý mokrý, nech toho!" začala jsem se smát.

Nepustil mě, naopak dal levou ruku pod mé nohy a zvedl mě.

,,Ne! Mikeu! Jsem oblečená! Pusť mě!" křičela jsem, kopala nohama a strašně se smála.

,,Je teplo, hned uschneš." řekl se škodolibou radostí.

To už se Steve a Nick rozběhli k oboum holkám, Steve chytil Claire a Nick Annie.

,,Blade! Bladý, ne! Já půjdu, mám pod tím plavky, ale za chvíli, jo? No tak, Bladý!" křičela Annie.

,,Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém." ušklíbnul se Nick a přehodil ječící Annie přes rameno.

To už Mike se mnou v náručí běžel k jezeru, zatímco já křičela a vzpouzela se, ale strašně se smála.

,,Chytej, Charlie!" zvolal Mike, když doběhl na konec móla a hodil mě do vody jako kus hadru.

Ještě jsem stihla zapištět, než jsem padla do vody a ponořila se hluboko pod hladinu. Kolem hlavy se mi ihned rozvlálo množství mých hnědých vlasů. Rychle jsem se vynořila, abych ještě stihla vidět, jako do vody letí ječící Annie.

,,Ne, Steve! Prosím!" křičela Claire, zatímco ji smějící se Steve tlačil k vodě a ať se snažila zadržet nohama jak chtěla, byl silnější a proto taky za chvíli skončila ve vodě.

Všichni kluci se škodolibě smáli a postupně naskákali salta do vody co nejblíž k nám, aby nás pořádně postříkali.

,,Jste hrozní!" obvinila je Annie, avšak ona i Claire se hlasitě smály.

,,Ale přesto nás máš hrozně ráda." ušklíbnul se Charlie a hned na to ji ponořil pod vodu.

Já i Claire jsme se začaly smát a já byla zase po hrozně dlouhé době šťastná. Sice jsem ztratila přátelé, ale teď jem našla nové. Asi to bylo potřeba, v nouzi poznáš přítele, říká se. Bylo to s nima fajn, konečně jsem našla ty pravé kamarády. Teď teda záleželo už jen na to, jestli mě tak berou taky.

Zobrazit další články tohoto autora

Zpět na hlavní stranu blogu